jako by chybělo stmívání

nadechla se patnáctkrát

a ještě jí stačilo na křídla

když ptal jsem se na srdce

 

pozvedla oči k hodinám

„nocí budeš se tázat na duši

bude třináctého

bude pátek

předcházet se budu sama o čtvrt sebe“

 

musela věřit světlu šátkem zavázané oči

protože tenkrát představila se mi: „Astronomé“

 

až dnes jsem ji zahlédl

jak šplhá po závažích

z tváře času vyčíst příčinu

 

          možná zrychleného dechu

                     

                    a možná se ještě nenarodila